Tchoukball je míčová hra, která využívá prvků házené, volejbalu a baskické peloty. Tchoukball, to je hra spojující rychlou akci útočníků a obránců, myšlení a cit pro hru, partnerství a spolupráci v duchu fair-play. Jde o poměrně nový sport, který vznikl v 70. letech ve Švýcarsku jako reakce na klasické kontaktní míčové hry (jako je basketball či házená), při kterých docházelo k častým zraněním hráčů. Snahou bylo vytvořit sport, který bude stejně dynamický a rychlý jako tyto již tradiční sporty, ale jeho pravidla a koncepce eliminují zranění, ke kterým při kontaktů hráčů a rychlých akcích obvykle ve sportu dochází.

Tchoukball tak byl vyvinut jako tzv. bezkontaktní sport, kdy pravidla této hry prakticky neumožňují střet hráčů. U klasických kontaktních her dochází k úzkému kontaktu hráčů při boji o míč, střelbě a hledání si výhodných pozic pro další herní činnosti, v tchoukballu však k ničemu takovému docházet nemůže, přestože ve hře jde o klasické postavení dvou týmů v pozicích obránců a útočníků. Pravidla totiž striktně zakazují jakékoliv chytání míčů při přihrávkách spoluhráčů hráčem druhého družstva, jakékoliv osobní ataky či bránění.

I přesto, že tchoukballová pravidla ztížila kontakt hráčů při samotné hře, je však tchoukball velice dynamickým a akčním sportem. Střelba na odrazovou konstrukci s přihrávkami spoluhráčů bývá pro diváky velkou podívanou, stejně jako snaha obránců zachytit odražený míč a zapojit se co nejrychleji zpět do hry a zahájit samotný útok. Tchoukball je tak nejen velice rychlým sportem, který vyžaduje celou řadu pohybových dovedností jako je práce s míčem a obratnost hráčů, ale je také velice atraktivní i pro diváky a fanoušky. To ostatně můžete posoudit sami, podíváte-li se na některé fotografie či videa, nebo budete mít štěstí setkat se tchoukballem naživou, ať už jako diváci tak hráči samotní.

Let's play fair play

Obrázky-tchoukball-pravidlaCZ_II.png

Jedním ze základních prvků tchoukballu jsou dvě odrazové konstrukce (nakloněné trampolínky) umístěné na obou koncových stranách hřiště, které slouží k odrážení míče. 

 

Cílem hry tak je, aby útočící družstvo, potažmo jeho hráč, vystřelil míč na odrazovou konstrukci tak, aby míč dopadl zpět do hřiště a nebyl zachycen bránícím týmem. Pokud se útočníkovi toto podaří, družstvo získává bod. Pokud však správně odražený míč zachytí soupeř, okamžitě se mění postavení bránícího týmu na tým útočící a hráči tohoto týmu mohou ihned zahájit útok, resp. opět střelbu na odrazovou konstrukci. Předtím útočící tým naopak nyní brání a snaží se míč získat zpět do svého držení (avšak vždy až po odrazu míče od odrazové konstrukce) a zabránit bodu druhého družstva.

Výhodou a zárukou dynamiky a akce je to, že oba týmy mohou útočit na obě odrazové konstrukce, tudíž pokud je míč bránícím družstvem po odrazu zachycen, hra okamžitě nabývá nových rozměrů a odvetný útok druhého družstva následuje okamžitě. Cílem bránícího družstva je tak velice dobře předvídat, kam dopadne míč po střelbě soupeře na odrazovou konstrukci a ve spolupráci se ostatními spoluhráči zaujmout takovou pozici na hřišti, aby zabránili jeho dopadu na zem.

 

K tomu, aby hráči mohli vystřelit na odrazovou konstrukci, musí dodržovat následující základní pravidla:

- s míčem mohou udělat pouze 3 kroky  

  

- před střelbou mohou učinit pouze 3 přihrávky

- s míčem mohou stát nečinně pouhé 3 vteřiny 

Číslo 3 je tak základním spojovacím prvkem pravidel tchoukballu a výše uvedená základní pravidla jsou pro tchoukball stěžejní.

Při střelbě na odrazovou konstrukci mohou hráči volit různé styly a pozice střelby, což má ve výsledku vliv na místo, kam se střelený míč odrazí. A aby střelba na odrazovou konstrukci nebyla tak snadná, před konstrukcí je tzv. zakázaná zóna, do které útočící hráč nemůže vstoupit (pouze dopadnout po odhodu míče na odrazovou konstrukci).

 

Zakázaná zóna je půlkruh o poloměru 3 m, do kterého nesmí dopadnout ani odražený míč útočícího hráče. Pokud se tak stane, bod za špatnou střelbu útočníků si připíše bránící družstvo. Stejně tak je tomu v případě, kdy se míč z odrazové konstrukce odrazí do outu.

 

Do zakázané zóny nesmějí dokonce vstupovat ani obránci, čímž je zajištěn volný prostor pro střelbu útočníků, ztížena role obránců v pozici chytačů a v neposlední řadě je eliminováno zranění, ke kterému by mohlo dojít při střetu bránícího hráče a útočníka při střelbě a dopadu po odhodu míče.

PRAVIDLA

Beach

tchoukball

Beach tchoukball, plážová varianta tchoukballu, se vyvinula počátkem 90.let v Brazílii, odkud se během několika let rozšířila do celého světa.

 

V dnešní době je beach tchoukball stejně populární jako klasický tchoukball a ve světě i u nás se v beach tchoukballu pořádá i celá řada mezinárodních utkání. Hlavním rozdílem oproti halovému tchoukballu je kromě hracího povrchu měnší rozměry hřiště a měnší počet hráčů.

Češi v beachtchoukballu zatím uskutečnili svůj nějlepší mezinárodní výkon, když se Český celek umístil na

4. místě na Mistrovství světa

v beach tchoukballu v roce 2017.

Klasickým českým plážovým podnikem spojeným i s mistrovstvím ČR v plážové variantě je každoroční

Czech Beach Open

 
 

Z historie tchouballu

Dr. Hermann Brandt

Zajímavost tohoto sportu spočívá především v tom, že byl vytvořen švýcarským biologem

Dr. Hermannem Brandtem

v roce 1970, který se pokoušel vymyslet kolektivní hru, která by předcházela zraněním vznikajícím v jiných kontaktních hrách jako je např. basketball a dále aby svými pravidly a koncepcí podporovala vzájemnou spolupráci hráčů a tím pádem i rozvoj společnosti.

Hra je koncipována jako neagresivní 

a princip prakticky nedovoluje, aby došlo k vzájemnému střetu soupeřících hráčů.

 

Vzhledem ke svému původu se začala postupně rozšiřovat v samotném Švýcarsku a přilehlých státech.

Ve Švýcarsku, kde také sídlí mezinárodní tchoukballová federace FITB,

má také tchoukball jednu z největších základen, avšak s počtem sportovců věnujících se tchoukballu si s Švýcarskem v Evropě nezadá ani Itálie

či Velká Británie.

 

Tchoukball však není pouze Evropskou záležitostí. Největší oblibě se těší v asijských státech jako je Taiwan či Singapore, a naleznete ho téměř v každém východoasijském státě.

 

Taiwan byl také v roce 2009 hostitelem Světových her, což je obdoba olympiády netradičných sportů, kde hrál tchoukball jednu z hlavních rolí. Tchoukball je navíc oblíbený i v Americe, především ve Spojených státech a Kanadě, z jihoamerických států pak můžeme jmenovat Argentinu, Kolumbii a Brazílii, odkud také pochází plážová forma tchoukballu, tzv. beach tchoukball.